Dýchací obtíže
Upřesněte problém:
S rostoucí teplotou vody se snižuje rozpustnost kyslíku. Nedostatek rybám dostupného kyslíku v důsledku vysokých teplot tak hrozí především v letních měsících za sníženého tlaku například před bouřkou.
Preventivně je tak třeba myslet na tuto skutečnost již při návrhu rybníčku, dostatečně zastínit hladinu, hloubku až 1,5 m, vodní rostliny s listy nad hladinou nebo na ní. První pomocí bude v tomto případě posílení vzduchování, čiření hladiny, postupné nešokové snížení teploty dodáním chladnější provzdušněné vody nebo přenos ryb do nové nádrže s nižší teplotou vody.
Doporučujeme zakoupit
Rozpuštěný kyslík ve vodě je nezbytný pro život ryb i dalších vodních organismů. Na množství kyslíku má vliv mnoho faktorů (pH, tlak vzduchu, světlo, organické zatížení, teplota, množství tlejícího materiálu jako jsou listy a odumřelé části rostlin,…). Kyslík se do jezírka dostává hlavně z atmosféry a fotosyntézou. Optimum pro ryby běžně chované v jezírkách je 6–8 mg/l. Při poklesu k hodnotám okolo 2 mg/l dochází k dušení a potenciálnímu úhynu ryb. Nedostatek kyslíku se u ryb projevuje malátností, shromažďováním u hladiny nebo přítoku, ztrátou únikového reflexu a u ryb kaprovitých troubením u hladiny (druh nouzového dýchání). Rybám zesvětlá kůže, slepí se žaberní lístky, překrví žábra a mohou se objevit drobné hemoragie (krvavé skvrny).
K udržení dostatečné hladiny kyslíku lze využít hned několik přípravků. K řešení akutního nedostatku kyslíku můžeme využít přípravek BIO2 lox, který dodá kyslík do jezírka, doporučuje se ho používat i průběžně k udržení biorovnováhy. Jako nepřímo fungující přípravky použijeme produkty řady BAENZY (podporují odbourávání živin z vody pomocí prospěšných bakterií). Také je nezbytné držet řasy v přípustných mezích pomocí přípravků na řasy. V neposlední řadě je rozhodující odstraňovat odumřelé zbytky rostlin, listy a další tlející materiály ze dna nádrže, protože jejich rozklad má přímý negativní dopad na kyslík ve vodě, k tomu použijeme přípravek NA ŘASY-kontakt, který aktivně vyplaví usazené nečistoty na hladinu, kde je odstraníme pomocí hladinové síťky.
Krom našich produktů, vám doporučujeme koupit: hladinovou fontánu, vzduchování.
Doporučujeme zakoupit
Amoniak je pro ryby toxický v nedisociované podobě NH3, která se uvolní z vazby při pH nad 8,5, přičemž koncentrace roste s teplotou. Při 25°C vzroste při změně pH z 8 na 9 množství amoniaku asi 7x. Amoniakální vazba dusíku je přirozenou součástí veškeré organické hmoty, pro zdraví biotopu včetně ryb je nicméně nutné kontrolovat koloběh dusíku ve vodě včetně amoniakální formy. Příčinami uvolněného NH3 je tento soubor faktorů: nedostatečné vzduchování=nedostatečná nitrifikace amoniakálních látek=zvýšený obsah ve vodě + vysoká alkalita vody + pH nad 8 + přemnožený fytoplankton=zvýšení pH večer. První pomocí je ryby přemístit do zdravého prostředí a následně řešit výše uvedené příčiny.
Autointoxikace amoniakem je způsobena neschopností ryby strávit pozřenou potravu kvůli nízké teplotě vody, kdy amoniak se nahromadí v krvi ryb až do toxické hladiny.
Amoniak je jedním z nejběžnějších důvodů úhynu ryb. Amoniak se do nádrže hlavně dostává buď jako odpadní produkt metabolismu ryb, splachy z okolního prostředí (třeba z hnojiv), rozkladem organické hmoty a biochemickou redukcí dusičnanů a dusitanů. Jeho toxicita je závislá na teplotě, pH a koncentraci rozpuštěného kyslíku. Nejvíce nebezpečné jsou vysoké hodnoty pH (nad 8,5), protože čím je vyšší pH a teplota, tak tím je vyšší procento toxického NH3 a nižší procento netoxického NH4+. Otrava amoniakem se z počátku projevuje u ryb podobně jako nedostatek kyslíku (ryby u hladiny, nouzové dýchání,…). Postupně se však zvyšuje neklid ryb, problémy s rovnováhou, silné reakce na podněty z prostředí, skákání nad hladinu. Následně mají ryby otevřenou tlamu a rozevřené skřele a položí se na bok. Předposlední fází otravy amoniakem je stádium zdánlivého klidu. V poslední fázi otravy se u ryb znovu objevuje silně zvýšená aktivita, skákání nad hladinu, křeče svaloviny, zblednutí a úhyn. Na uhynulých rybách je patrná silná vrstva matného hlenu (hlavně na kůži a žábrách), žábra jsou nahnědlé a intenzivně prokrvené.
K zamezení nárůstu amoniaku je důležité krmit ryby kvalitním vyváženým krmivem, v naší nabídce si můžete vybrat vhodné krmivo podle velikosti a druhů chovaných ryb (KOI junior a senior, Jeseter junior a senior a krmiva pro drobné ryby), dodržovat krmné dávky (nepřekrmovat), zabránit splachům hnojiv z vnějšího prostředí a hlavně udržovat čistou, živinami nezatíženou vodu za pomoci nitrifikačních bakterií (řada BAENZY) a celkové údržby nádrže.
Krom našich produktů, vám doporučujeme koupit: hladinovou fontánu, vzduchování.
Doporučujeme zakoupit
Autointoxikace amoniakem je způsobena neschopností ryby strávit pozřenou potravu kvůli nízké teplotě vody, kdy amoniak se nahromadí v krvi ryb až do toxické hladiny.
Doporučujeme zakoupit
Rybám způsobuje problémy jak nízká, tak i vysoká koncentrace oxidu uhličitého ve vodě, protože při nevhodné koncentraci oxidu uhličitého ve vodě dochází k narušení acidobazické rovnováhy krve (poměr mezi kyselými a zásaditými látkami). Častěji však dochází k problémům s nízkou hladinou CO2, která je zapříčiněna přemnožením řas a sinic. Vysoké koncentrace se mohou objevit v nádržích, kde je nízká hladina rozpuštěného kyslíku a silné organické zatížení (hlavně odumřelé části rostlin, listy a podobně).
Dosažení nevhodné hladiny oxidu uhličitého ve vodě zamezíme hlavně prevencí. Musíme klást důraz na udržení dobré kvality vody, pravidelně kontrolovat její parametry a zabránit přílišnému namnožení řas a sinic.
Krom našich produktů, vám doporučujeme koupit: hladinovou fontánu, vzduchování.
Doporučujeme zakoupit
Toxicita chlóru pro ryby je ovlivněna teplotou vody, čím vyšší, tak tím závažnější problémy způsobuje. Chlór se do jezírka může dostat hlavně z vodovodní vody nebo z přípravků na chlorové bázi. Chlór má negativní vliv převážně na kůži, žábra a nervovou soustavu. Zvýšené množství chlóru se projevuje skákáním nad hladinu, neklidem, svalovými křečemi, ztrátou rovnováhy, následně se ryby dusí a mohou i uhynout. Tělo ryb po vystavení vyšší hladině chlóru má světlejší barvu, na okraji ploutví a žaberních lístků se objevuje šedobílý povlak, žábry a kůže jsou silně zahleněny a mohou se vyskytnout nekrózy žaber a kůže.
Nejlepší obranou proti chlóru je ho nechat vyprchat, tedy pokud dopouštíme vody z vodovodního řádu, tak je vhodné ji nechat odstát, tím se zbavíme chlóru a dojde i k srovnání teploty.
Doporučujeme zakoupit
Měď je pro ryby i další vodní organismy silně toxická. Do jezírka se dostává například z léčiv nebo nesprávným použitím skalice jako algicidu. Toxicita mědi je závislá na parametrech vody, hlavně ji ovlivňuje pH a organické zatížení. Problémy mohou nastat, pokud je pH příliš nízké, takže je důležité jej pravidelně kontrolovat (aspoň 1–2x měsíčně) a udržovat jej v rozmezí 6–8. Pro otravy mědí je typické silné zahlenění povrchu těla i žaber a objevují se příznaky dušení. Otravám mědí zabráním nejlépe nepoužíváním přípravků, které ji obsahují a v případě nutnosti dodržovat doporučené dávkování.
Zinek je obsažen v některých nekomerčních algicidních přípravcích (zinková běloba neboli oxid zinečnatý) a z nich se pak dostává do vody. Potenciálním zdrojem zinku se můžou stát i pozinkované nádoby nebo potrubí. Toxicita i projevy otravy jsou u zinku téměř totožné s mědí. Zásadní je prevence, kdy se vyhýbáme kontaktu jezírkové vody s pozinkovaným potrubím a používání přípravků, které obsahují zinek.
Železo se ve vodě vyskytuje buď ve dvojmocné formě Fe2+ nebo trojmocné Fe3+. Pro ryby může být problematická právě dvojmocná forma železa. Množství toxického železa je ovlivněno mnoha faktory, jako je například množství rozpuštěného kyslíku a pH. Fe2+ se dokáže vázat na žábra ryb a tím zamezit výměně plynů a dalších látek. U ryb se tento problém projevuje dušením a hnědým zbarvením žaber.
Problémy s železem mohou nastat, pokud je hladina rozpuštěného kyslíku a hodnota pH nízká, aby k těmto komplikacím nedošlo, tak udržujeme pH mezi 6–8.
Doporučujeme zakoupit
Otravy hliníkem mají podobný průběh jako otravy železem, protože i hliník se váže na žábra a tím dochází k dušení ryb. Toxicita hliníku je také přímo spojena s pH vody, které by se nemělo dostat nad 9 nebo pod 5,8. Hliník se do vody může dostávat z některých přípravků na úpravu vody, které jej obsahují. Při otravách hliníkem můžou nastat nekrózy žaberních tkání a také se mohou objevit změny na ledvinách i játrech.